Pavel Florián - SK Badminton Český Krumlov - Aminostar Professional Team
Pavel Florián (SKB Č.Krumlov/ASC Dukla) je reprezentantem České republiky v badmintonu a na právě proběhlém domácím šampionátu dosáhl mimořádného úspěchu, když získal dvě zlaté a jednu bronzovou medaili a stal se tak nejúspěšnějším badmintonistou domácího mistrovství. V nedávné době se dohodl s firmou Aminostar na vzájemné spolupráci.
Nyní se vám tohoto nadějného sportovce pokusíme představit blíže a přinášíme vám rozhovor s ním.
Pavle, jak jste se dostal k badmintonu, sportu, který u nás sice je v povědomí lidí známý, ale již ne tolik ve své soutěžní podobě?
Badminton, hru opeřeného míčku a rychlých nohou, jsem začal hrát v Českém Krumlově, kde také bydlím. Můj mateřský oddíl – SK Badminton Český Krumlov – již tradičně patří k republikové líhni mladých talentů a i v době, kdy jsem začínal, tomu nebylo jinak. Badminton je na Českokrumlovsku výsledkově jeden z nejlepších sportů, navíc moji sourozenci dříve také hráli, takže jsem svým způsobem šel v jejich stopách. Rodiče mě nechtěli nechat chodit na hokej nebo na fotbal, jak jsem v 6 letech chtěl já. Dnes bych za žádnou cenu neměnil (úsměv). Hodně mi také pomohl můj trenér Radek Votava, mj. bývalý reprezentační trenér juniorské reprezentace ČR, který mě svým přístupem ke sportu i vedením při tréninku pro badminton doopravdy získal a díky jemu jsem si ke svému sportu vytvořil velmi silné pouto.
Mistrovství republiky musela být veliká akce, jste před takovým nebo jiným turnajem nervózní?
Badminton hraji od svých osmi let a posledních řekněme 6-7 let absolvuji tak 20-30 turnajů ročně, což není málo. Na soutěžní kolotoč už jsem si už docela zvyknul. Nervózní není to úplně správné slovo, ale před každým turnajem cítím určité napětí, které se snažím přetransformovat v chuť hrát a přitom se uvolnit. To je v badmintonu strašně důležité. Psychika u tohoto sportu dělá někdy i 60-70% výkonu. Kdybych byl nervózní, „ztuhlý“, příliš motivovaný nebo zase moc uvolněný, ani jedno z toho by nebylo dobře. Snažím se vždy najít optimální poměr, který bude co nejlepší pro konečný výkon.
Jak se připravujete na důležitý zápas? (trénink, technika, výživa atd.)
Badminton je hodně všestranný sport, při kterém se zapojuje celé tělo a významnou roli hraje i psychologický faktor. Někdy je těžké skloubit všechno dohromady, ale s trenérem už máme své osvědčené metody, jak formu vyladit co nejlépe. Jsou turnaje, které odehraji z „plné přípravy“ a pak ty, ke kterým celá příprava směřuje.
V tréninku postupně ubíráme na délce a množství zátěže, ale přidáváme na její rychlosti a kvalitě. Takovým velmi specifickým a často používaným badmintonovým tréninkem je tzv. nastřelování míčků. Při něm drží nahrávač v ruce jejich velké množství a nahrává hráči tak aby vytvářel různé situace, které mohou nastat na kurtě. V tom případě volí celou škálu úderů, na kterou musí hráč dokázat reagovat. Někdy se nahrává ve vyšší rychlosti, to je nácvik situací pod tlakem nebo v maximálním tempu, jindy o něco pomaleji, když je třeba si nějaký pohyb nebo úder uvědomit. Tento trénink se dá využít opravdu pro hodně věcí – taktika (různé kombinace a varianty úderů), technika (velké množství úderů z určitého místa a určité pozice) i fyzická kondice (badmintonový zápas je ve své podstatě intervalový trénink), rychlost (jen několik úderů za sebou ve vysokém tempu, většinou vyšším než zápasovém). V době, kdy do soutěže zbývá hodně času, se obvykle pracuje s větším množstvím míčků a nacvičují se nové technické prvky, čím víc se pak blíží turnaj, tím více prostoru dostává taktika a rychlost.
Věděl jste, že na mistrovství republiky zvítězíte?
Ačkoliv bych si býval přál to vědět, rozhodně tomu tak nebylo J. Ono totiž celé období, které MČR předcházelo, nevypadalo moc růžově. Na podzim jsem po návratu z tréninkového pobytu v Číně, ze kterého jsem měl velmi dobrý dojem, onemocněl. Potřeba zisku bodů do světového žebříčku, abych alespoň udržel v silném roce olympijské kvalifikace postavení, které jsem si vybojoval v minulé sezóně, mi nedovolila stoprocentně se vyléčit. Zvládl jsem odehrát 4 turnaje, které nebyly marné, ale mezi nimi jsem místo tréninku doléčoval virózu. Z několika dalších mezinárodních akcí jsem se musel odhlásit a celý prosinec jsem musel vydržet bez tréninku, abych se dal konečně dohromady.
To se nakonec povedlo, sedmnáctidenní tréninkový blok složený z herního soustředění v belgickém Wachtebeke (příprava společně s 11 dalšími hráči z celé Evropy), mezinárodního turnaje v Bruggách (na turnaji srovnatelném svou kvalitou s MČR jsem vybojoval 2. místo) a intenzivních deseti dnů kondiční přípravy doma slavil úspěch. Po tomto trénování jsem se cítil dobře a věřil jsem, že mistrovství v Praze se povede. Nakonec se opravdu povedlo a pořádně. Získal jsem se svými partnery Stanislavem Kohoutkem a Martinou Benešovou titul Mistra ČR ve čtyřhře mužů a ve smíšené čtyřhře. K nim jsem navíc přidal bronzovou medaili z dvouhry. Na mistrovství jsem odjížděl s tím, že něco podobného by se mohlo povést, ale nevsadil bych na to. Titul ve čtyřhře jsme získali už v letech 2006 a 2007, ale protože můj partner výrazně omezil svůj trénink a dal přednost životním povinnostem (škola, bydlení), náš výkon byl velkou neznámou.
Vítězství ve dvou disciplínách a zisk bronzu ve dvouhře pro mě moc znamenají. Mistrovství ČR pro mě bylo nejúspěšnější domácí soutěží v životě a z úspěchu mám obrovskou radost.
Co bude dál? Jaké další cíle jsou před vámi? Vaše plány do letošní sezóny?
Výhra na domácím šampionátu je velká věc, ale je přede mnou mnohem větší oblast, kde je třeba se prosadit. Tou je mezinárodní scéna. Chci se probojovat na letní olympijské hry v Londýně v roce 2012, badminton je od roku 1992 olympijským sportem a tak můj největší cíl je jasný. Teď je ale na řadě Peking a já mám před sebou ještě mnoho tréninkových hodin a dní....
Do června mě čeká zhruba osm dalších mezinárodních akcí, na kterých budu bojovat o co nejlepší výsledky a body do světového žebříčku. Konkurence venku je opravdu velmi silná a budu mít plné ruce práce ve snaze posouvat se na vyšší a vyšší příčky. Ze 133. místa se chci posunout co nejblíže první stovce, to je další velmi důležitý krok pro to, abych mohl startovat na lépe bodově hodnocených turnajích a pak se posunout ještě výš.
Nyní jsem s reprezentací na mistrovství Evropy družstev mužů a žen v holandském Almere a v utkáních základní skupiny nás čeká o postup do čtvrtfinále lítý boj.
V dubnu pak přijde na řadu mistrovství Evropy jednotlivců, na kterém budu ve smíšené čtyřhře a ve čtyřhře mužů díky vítězství na MČR startovat a na které se co nejlépe připravím.
Program, který máte před sebou, je velmi pestrý. Zbývá vám kromě hraní více času také na jiné aktivity?
To sice ne, protože příprava a především cestování na turnaje zabírá hodně času, ale neberu to tak, že by mi badminton něco bral. Právě naopak badminton mi hodně dává. Díky němu jsem dostal šanci poznat spoustu cizích zemí a lidí z celého světa. Dvakrát jsem strávil měsíc v Indii, trénoval jsem v Číně, na mistrovství světa juniorů v Kanadě v mixu jsem vybojoval 9. místo. Sport mi otevírá daleko širší pohled na svět a na všechno, co se děje. Před rokem jsem ukončil studium na vysoké škole během 1. ročníku a rozhodl jsem se, že určitou dobu se budu věnovat jenom sportu a že mu dám úplné maximum. Čas mezi tréninky se ale krom odpočinku snažím vyplnit i jinak. Pomáhám s prací ve svém mateřském oddíle SKB ČK – s překlady z angličtiny a hlavně při tréninku mládeže. Tak se alespoň částečně snažím klubu oplácet to, co pro mě dělá. Trénink s dětmi mě opravdu baví a na starost mám i svou vlastní tréninkovou skupinu na jedné základní škole. Mám vždy velikou radost z toho, když se díky mým radám děti naučí něco nového a je to právě čas strávený s nimi, kdy často čerpám energii a dostávám se do psychické pohody.
Patříte k nejlepším badmintonistům u nás, dokážete si tedy badmintonem také vydělat?
K badmintonu, ač celosvětově a především v Asii rozšířenému sportu, bohužel zatím není upřena taková mediální pozornost, jakou by si zasluhoval. Ruku v ruce s tím samozřejmě jde i množství finančních prostředků, které se v něm pohybují. I přes pomoc klubu a různých sponzorů, kteří mě buďto materiálně nebo finančně zabezpečují, peněz není nazbyt. Všechny finanční prostředky, které se podaří sehnat, jdou téměř z 100% zpátky do sportu. Pro sebe mi zbývá opravdu minimum a to nemluvím o zabezpečení trenéra, který se mnou, ač dennodenně, pracuje jen ve svém volném čase a zcela dobrovolně, bez jakéhokoliv ohodnocení.
Sponzory se mi shánět daří, ale jen velmi pomalu. Současný rozpočet na jednu sezónu bych potřeboval navýšit 4-5 krát. K tomu mi už nějakou dobu pomáhá občanské sdružení, které jsme společně s trenérem a mými rodiči založili.
Pavle, děkujeme vám mnohokrát za rozhovor a budeme vám držet palce, aby se vám na sportovní cestě dařilo a další skvělé výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
I já moc děkuji za příjemné povídání a především za to, že se mě firma Aminostar rozhodla podpořit. Na výběr kvalitních doplňků výživy kladu velký důraz, proto jsem rád, že právě Aminostar se stal na poli sportovní výživy mým partnerem.Doufám, že čtenářům vašich webových stránek se rozhovor bude líbit.
