Roman Langr - horolezec - člen týmu, který úspěšně zdolal K2

Roman  Langr  31 let - ženatý - 1 dítě - soukromý podnikatel, člen: Vysokohorské sporty Brno, ČHS HK Kletr; sportovní klub Expedition Club; TJ Slovan Moravská Třebová; JAMES Slovensko, čestný člen HO Panorama, od roku 2000 instruktor horolezectví ČHS UIAA. Rozhovor s Romanem Langrem o nečekané změně plánů
Roman se již několik měsíců připravoval na jeden z vrcholů své horolezecké kariéry. V květnu ho čekal výstup na nejvyšší horu světa, Mt. Everest (8848 m n.m.) Z expedice však těsně před aklimatizační cestou na Kavkaz znenadání sešlo a Roman narychlo přijal místo ve slovenské výpravě na Annapurnu. Proč došlo k tak rychlé změně plánů vysvětluje v rozhovoru.

Dlouho chystaná expedice na Everest se během čtrnácti dnů změnila na Annapurnu. Co bylo příčinou tak náhlé změny?

Každopádně tím hlavním důvodem byly nepokoje v Tibetu. Každý je asi sledoval ve sdělovacích prostředcích, byť medializované byli trochu jinak, než byla skutečnost. Velkou roli tam hrála Čína, která potřebovala nějakou záminku k přesunu armády až do Lhasy. Přítomnost vojska má přímou návaznost na zajištění oblasti v době konání olympiády. Alespoň takovouto verzi jsme se dozvěděli od lidí, kteří tam působí. Docela tomu věřím, protože jsem projel centrální Čínu a dokážu si představit, jak se může armáda zachovat.
To že budou letos v této oblasti problémy jsme samozřejmě předpokládali. Už v lednu jsme věděli, že nebudou příliš ochotně dávat povolení k výstupu a tak jsme žádali s velkým předstihem. Domnívám se, že situace ve Lhase se jim vymkla z rukou. V oblasti bylo vyhlášeno embargo a protistrana s námi přestala komunikovat. Zablokované bylo i internetové spojení a nedalo se tam dovolat. Začátek expedice se neúprosně blížil, ale my stále nevěděli na čem jsme. To není žádná legrace, mnoho věcí včetně sponzorů a mediálních partnerů už jsme rozjednali, samozřejmě značnou financí jsme již do expedice investovali a situace začínala být značně napjatá.
Kontaktovali jsme další expedice, které se chystali nahoru ze severu a na základě jejich informací jsme se nakonec rozhodli projekt přeložit pravděpodobně na příští rok stejně. Ostatní to přeložili na příští jaro. Nechtěli jsme riskovat to, že tam na nás budou čekat s tanky.
Existovala samozřejmě ještě jižní varianta, ale povolení k výstupu z nepálské strany stojí 70 tis. dolarů, což je částka pro nás o dost vyšší než ze severu. Přitom je to pouze část nákladů, protože další peníze stojí přesun materiálu do základního tábora, letenky atd.

Annapurna byl tvůj záložní projekt, nebo jsi se k téhle slovenské partě dostal náhodou?

Annapurna byl můj prapůvodní plán, ještě než jsem byl osloven s expedicí na Everest. Když bylo jasné, že Everest je pro letošek mrtvý projekt, okamžitě jsem kontaktoval expedici, která na ní vyráží. Jedná se o slovenskou expedicí, která už po druhé odjíždí lézt polskú cestu severozápadním žebrem v severní stěne. Je to cesta, která od svého prvovýstupu v roce 1996 nemá opakování. V loni skončili několik desítek metrů pod vrcholem.

Jak přijali tví sponzoři změnu plánů?

Musím všem poděkovat za to, jak tuhle skutečnost přijali. Ta situace mě mrzela, nerad měním narychlo plány, ale domnívám se, že každý si dokázal udělat alespoň přibližnou představu o tamní situaci. To že se to Číně vymklo z rukou nemohl nikdo předpokládat. V Asii se ale občas nějaké nečekané události stávají. Už jednou se mi stalo, že se expedice na poslední chvíli zrušila.
Upřímně řečeno, já sám se na Annapurnu z čistě sportovního pohledu těším více než na Everest. Je to pro mě mnohem větší a zajímavější horolezecká výzva.
Chápu ale, že Mt. Everest je nejvyšší a z hlediska obecné informovanosti mnohem známější hora. Mt. Everest byl zase zajímavý tím, že se měla zdokumentovat celá severní výstupová cesta, včetně živých vstupů do televize z jednotlivých výškových táborů. To byl myslím velmi unikátní záměr.

Přibliž nám trochu více, co tě čeká na Annapurně?

V loňském roce skončili 40 metrů pod vrcholem. Když to někdo dokáže otočit takhle blízko vrcholu, je to pro mě záruka toho, že má určité zkušenosti. Myslím si, že většina obtížných vrcholů se vyleze až na podruhé, když už se alespoň trochu ví, o co jde. Loňský úspěch na K2 to potvrzuje.
Tahle cesta na Annapurnu se svou obtížností nebude asi o moc lišit od výstupu na K2. Bližší informace nemám, tak se nechám překvapit až na místě. Expedice už je v Nepálu, takže já se budu snažit je co nejrychleji dohonit. Hlavním mediálním partnerem je slovenská televize JOJ a dva její zaměstnanci jsou přímo členy expedice. Už mám informace, že průběžně probíhají vstupy do vysílání. Dozvěděl jsem se tak, že mají nějaké problémy s cestou do základního táboru, neboť je tam velké množství nového sněhu. Šestidenní trek přes rozbitý ledovec do základního táboru patří k těm obtížnějším. Nosiči z ní mají strach a nechtějí tam moc chodit.

Jak ty sám budeš dohánět desetidenní zpoždění, které budeš mít oproti ostatním členům expedice?

Nebudu na to úplně sám, jede se mnou ještě jeden slovenský horolezec. 14 dní před odletem jsme s určitostí potvrdili tuto expedici a zaplatili jí. Ale pár dní na to to vypadalo na zrušení i této expedice. Miro si totiž 9 dnů před odletem naštípl klíční kost. Může to být problém, protože v podmínkách vyšší nadmorský výšky se rány nehojí, tělo slábné atd. Přejednávali jsme to s lékařskými odborníky. Za určitých podmínek, by to Miro měl zvládnout.
V době našeho příleto do Kathmandu budou politické prázdniny z důvodu voleb po sesazení krále. V Káthmándů máme naplánované dva dny na vyřízení všech náležitostí s povolením k výstupu a pak okamžitě pokračujeme v cestě do základního táboru za ostatními. Předpokládám, že vzhledem k problémům, které je na cestě potkali a zdržení v Káthmándú nebude naše zpoždění až tak markantní. Výstupové období na vrchol je stejně jako na Mt. Everestu po 10. květnu, tak si myslím, že je tu i docela slušná časová rezerva na aklimatizaci.
Doufám, že všechno dobře dopadne. Držte nám palce!

František Teichmann