Rozhovor s naší úspěšnou cyklistkou Terezkou Huříkovou

Mladinká, ale velmi úspěšná česká cyklistka Tereza Huříková začínala jako lyžařka v lyžařském klubu ve Vimperku, kde začala poprvé systematicky trénovat a závodit. První závod na horském kole absolvovala při Vimperské lize horských kol na jaře v roce 1999, v kategorii mladších žákyň byla tehdy v celkovém pořadí druhá. V témže roce absolvovala první pohárový závod na Zadově a v kategorii mladších žákyň dojela druhá.

V roce 2001 -  Tereza vyhrála mistrovství republiky ve starších žákyních a celkově český pohár. Do r.2007 si Terka může na své konto připsat mnohou dalších vítězství. Její další úspěchy najdete pod rozhovorem:

Jak vidí Terka svou budoucnost a jaký je její vztah k cyklistice?

Co tě na cyklistice nejvíc přitahuje?

Samozřejmě výhry, vítězný pocit! Nejvíc mě baví vyhrávat závody a stát na bedně. Taky ráda dostávám gratulace a dopisy od fanoušků. Je příjemné vědět, že mi lidi fandí a sledujou cyklistiku. Je to velmi příjemné a motivující do dalších závodů a tréninků. Protože ne vždycky se člověku chce…

Myslím cyklistiku jako takovou, bez ohledu na výsledek závodu. Bavilo by tě jezdit na kole, i kdybys nevyhrávala?

Bavilo, protože jsem zvyklá na sport od malička. Dnes už bez kola nemůžu být. Je pro mě jako droga. Ráda tělo ženu na krajní hranice, když už je to trošku trápení. Bez toho bych byla nešťastná. Vyzkoušela jsem si to třeba po sezóně. Kamarádi mi řekli: Pojeď s námi a buď v klidu. Někde si sedneme na pivo a pak pojedeme dál, jinde se zastavíme na čaj. Byla jsem celou dobu nervózní a skoro nepříčetná! Pak jsem zrychlila, zapotila se, víc si dávala a byla jsem okamžitě v pohodě, uvolněná. Sportem ze sebe dostávám negativní energii a jsem vyrovnaná.

Máš v sobě hodně negativní energie?

Myslím si, že ne. Ale k mojí vyrovnanosti určitě hodně přispívá sport.

Máte v rodině sportovní nebo přímo cyklistickou tradici?

Naši jsou tělocvikáři, od malička jsme s bráchou provozovali různé sporty. On nakonec sběhl k muzice. Já jsem začínala na běžkách ve Ski klubu. Ve sportovní gymnáziu ve Vimperku jsem chodila do třídy se zaměřením na horská kola. Ve třinácti letech si mě všiml trenér Jirka Lutovský a řekl, že když budu pořádně trénovat podle jeho rad, udělá ze mě mistryni republiky. Vysmála jsem se mu, moc jsem tomu nevěřila, ale do roka se jeho prognóza vyplnila. Vyhrála jsem žákovské mistrovství.

Zdá se ti cyklistika ve srovnání s během na lyžích zajímavější? Je pro tebe cyklistický trénink snazší nebo naopak těžší než ten běžkařský?

Ze začátku jsem si říkala, že zůstanu radši na lyžích. Kolo se mi zdálo jako strašná dřina a taky jsem pořád padala. Na lyžích aspoň padám do měkkého! Když se Jirka tak snažil, chtěla jsem alespoň rok vydržet. Zkusila jsem to. Jenže během toho roku jsem začala vyhrávat v kategorii starších žákyň. Pak už jsem vyhrávala pořád. Nakonec i ten titul mistryně republiky a pak už jsem skončit nechtěla. Lyže šly na vedlejší kolej, ale v zimě si samozřejmě v přípravě zaběhám.

První titul mistryně republiky jsi jako žákyně zajela ve třinácti letech. Od které chvíle jsi však získala pocit opravdové cyklistky?

Po zisku první velké medaile. Když mi bylo patnáct, zajela jsem bronzovou medaili na mistrovství Evropy. Museli mě dokonce postaršit. Tehdy jsem získala pocit, že cyklistika je přesně to, co chci dělat.

Na cyklistkách se sport zpravidla časem podepíše na postavě. Hodně z nich si ze sportu do života odnesou mohutná stehna. Vadilo by ti, kdybys časem zjistila něco podobného a vzdala by ses kvůli tomu svého oblíbeného sportu?

V současné době určitě nemám nijak velká stehna a doufám, že do budoucna mi to v cross country nehrozí. To se týká spíš dráhařek a téhle disciplíně se věnovat nehodlám. Myslím si, že by se mi postava změnila právě tím, kdybych sportu zanechala. Začala bych určitě přibírat a byla by ze mě domácí koule. Určitě bych byla víc nešťastná než teď, kdy mám trochu svalnatější stehna a slabší vršek. Pořád se to dá dohnat posilováním a v zimě na běžkách. Cyklistika mi s ohledem na postavu zatím přináší spíš plusy než minusy.

Cyklisté tě loni zvolili královnou krásy, dostáváš nabídky na reklamu třeba spodního prádla?

Žádná taková nabídka zatím nepřišla, i když focení pro Peloton mi chvílemi připadalo, jakoby to mělo být pro nějaké „bravíčko“ (směje se). Co se týká oblečení, mám osobního sponzora Alpine Pro, který se mě snaží oblékat do mé oblíbené modré barvy a zkvalitňuje nejen cyklistické oblečení, ale taky můj civilní vzhled. Spodní prádlo nosím zejména od Craftu a hodně ráda ho využívám. Je příjemné.´

To focení nakonec přece dopadlo decentně…

Jistě, nejsem zase taková dračice, že bych odhodila tričko (směje se)…

Cyklistický trénink je ze všech sportů časově snad nejnáročnější. Ubírá ti hodně z tvého osobního života?

Cyklistika mi určitě ubrala možnost zpestřit si běžný život zážitkama jako je třeba „voda“ a táboření. Na vodu nemůžu jet ani, když mám volno, protože bych mohla onemocnět. Kamkoli s rodinou jedeme, tak s kolem. Naši to pro mě dělají rádi a jsem jim za to moc vděčná. Nepřipadá mi, že cyklistice přináším oběti. Dělám to ráda, sama jsem sport vybrala.

Co bys naopak bez cyklistiky zřejmě nezažila?

Sport mi přináší spoustu kontaktů s lidma. Jsem hodně společenský tvor. Vůbec mi nevadí, když je o mě zájem. Díky sponzorům se dostanu na zajímavé akce. Třeba se díky nim dostávám k informacím o výživě, které bych jinak těžko získávala. Učí nás taky, jak komunikovat s médii. Díky tomu se mi otevírají různé možnosti.

Připadáš si hodně vytížená nebo cítíš v tréninku ještě velké rezervy?

Myslím si, že existují soupeřky, které dělají pro cyklistiku mnohem víc než já. Vím, že mě čeká ještě hodně práce, než budu moct říct, že jsem pro svou kariéru udělala maximum.

Nemáš obavy z doby, kdy budeš muset pro úspěch v kategorii elite dřít mnohem víc než nyní?

Samozřejmě, že se toho trochu bojím. Na druhou stranu vím, že mi před několika lety připadalo nepředstavitelné obětovat cyklistice třeba ježdění na vodu, kontakt se svojí třídou, rodinou, že bych neměla prázdniny a dnes mi to ani nepřijde. Člověk si na to zvykne. Dnes si už nedovedu představit, co jiného bych o prázdninách dělala. Baví mě jezdit ze závodu na závod.

V nedávné minulosti jsi dosahovala skvělých výsledků při silničních časovkách, ale letos dáváš evidentně přednost bikům…

Letos jsem jela na silnici jenom Krásnou Lípu. Právě kvůli té časovce a nominaci na mistrovství světa. V Salzburgu mě na mistrovství světa čeká závod v kategorii elite.

S jakými ambicemi tam pojedeš?

Pro mě jde spíš o zkušenost. Jsem mezi nimi nejmladší, závod není rozdělený na věkové kategorie.

Silnice tě nebaví tolik jako ježdění v terénu? V čem jsou silničářky jiné než bikerky?

Silniční příprava je pro mě dobrý trénink. Závodění je úplně jiné. Na silničních závodech mi trošku vadí, nebo spíš mrzí, že někdo se snaží v úniku jet naplno dvacet kilometrů a balík ho pak sjede. Na druhou stranu se tam veze člověk, kterého musí v pelotonu udržet auto a v závěru dosáhne třeba lepšího výsledku než ten, co podal daleko kvalitnější výkon. To mi přijde strašně nespravedlivé! Silniční cyklistika je víc o hlavě a taky o štěstí. Zpočátku jsem byla hodně naivní. Ve svém prvním etapovém závodě v Litvě jsem ztratila o jeden bod bílý trikot. Němce, která ho získala, stačilo dojet se mnou. V poslední etapě mě vyzvala ke společnému úniku a já do toho chtěla jít. Kamarádka z týmu mi však řekla: Nebuď blbá, jí se to hodí, ale tobě ne!

Zkus si sama sebe představit v roce 2016. Kde se vidíš za deset roků?

Z toho data vidím, že bude zase olympiáda, ale nevím kde. V roce 2012 bude v Londýně! Za deset roků bych určitě ještě chtěla závodit jako profesionální cyklistka, která bude mít co nejméně vrásek v obličeji. Nebude pokud možno strhaná a bude neustále dostávat pochvaly, jak jí to sluší (směje se). Chtěla bych mít v kapse nominaci na olympiádu a uspět na ní. Aby noviny byly pořád plné mých úspěchů. Přála bych si úsměv na tváři a mojí rodině taky. Abychom byli všichni zdraví!

Přejeme Terezce hodně dalších úspěchů,

Aminostar Team

Další úspěchy:

Rok 2002 -  v kategorii kadetek byla mistryní republiky, vyhrála celkově český pohár a jako „postaršená„ kadetka  absolvovala mistrovství Evropy v Curychu a dojela devátá.

Rok 2003 -  byla postaršená do kategorie juniorek a vyhrála mistrovství republiky, celkově český pohár a byla druhá na mistrovství Evropy v Grazu. Tento rok začala závodit i na silnici a byla druhá v časovce na mistrovství republiky

Rok 2004 –  mistryně světa v časovce na silnici,

3 . místo na mistrovství světa horských kol

2. místo na mistrovství Evropy MTB.

Mistryně republiky - horská kola

• časovka jednotlivkyň
• časovka dvojic / s Machačovou /
• silniční závod jednotlivkyň

3 . místo na mistrovství republiky horských kol ve štafetě spolu s J. Kamlerem a P.  Elsnicem

Rok 2005 – mistryně světa horských kol

2. místo v časovce na mistrovství světa na silnici

4. místo na mistrovství Evropy horských kol

8. místo mistrovství světa na silnici v závodě jednotlivců

2004: MSJ, Les Gets (Francie), juniorky, MTB, cross country, 3. místo
2004: MSJ, Verona (Itálie), juniorky, silniční cyklistika, časovka jednotlivců,  1. místo
2005: MSJ, Oberwart (Rakousko), juniorky, silniční cyklistika, časovka jednotlivců, 2. místo
2005: MEJ, juniorky, MTB, cross country, 4. místo
2005: MSJ, Livigno (Itálie), juniorky, MTB, cross country, 1. místo
2006: MČR, Česká Kamenice, ženy, MTB, cross country, 1. místo
2006: ME U23, Alpago (Itálie), ženy do 23 let, MTB, cross country, 2. místo
2006: MS U23, Rotorua (Nový Zéland), ženy do 23 let, MTB, cross country, 4. Místo